Kluk na větvi

Danny Wattin
Albatros CZ • 2016

Tak trochu jiný moderní Mauglí… Vtipný a lehce potrhlý příběh ve stylu Astrid Lindgrenové a Roalda Dahla o sirotkovi Johanovi, který se ze všeho nejvíc na světě chce naučit číst… Jenže nemůže chodit d...Jenže nemůže chodit do školy, protože nechce skončit v dětském domově. Až se jednoho dne náhodou seznámí s jedním výstředním dospělým, co miluje knihy stejně jako Johan… Ale nesnáší děti. A lidi vůbec. I přesto se rozhodne předstírat, že je Johanův otec, aby mohl Johan přece jen začít chodit do školy a naučil se číst. Způsobí tak Johanovi nemalé potíže, ale to by nebyly děti, aby si nakonec samy se vším neporadily. Protože: „Dospělí jsou přece jen děti, kterým to přestalo myslet.“
Viac

  • Počet strán: 176 strán
  • ISBN13:9788000042060

Sumár recenzie
Kniha je vtipný a lehce potrhlý příběh o sirotkovi Johanovi, který se ze všeho nejvíc na světě chce naučit číst, a proto potřebuje, aby mu někdo dělal otce a umožnil chodit do školy. Tímto zákonným zástupcem se stane výstřední Arvid Molvidsson — vzdělaný sběratel knih, který je ale nepraktičtý a bytostně nesnáší děti — a jeho chování Johanovi přinese spoustu problémů. Specifikem titulu je, že ho vytvořil Danny Wattin ve spolupráci se 22 žáky druhé třídy, což dává příběhu ztřeštěný a hravý tón připomínající Astrid Lindgrenovou nebo Roalda Dahla. Recenzent označuje děj za občas příliš absurdní a méně vtipný z dospělého pohledu, ale připouští, že dětem se kniha pravděpodobně bude líbit.

Tak trochu jiný moderní Mauglí… Vtipný a lehce potrhlý příběh ve stylu Astrid Lindgrenové a Roalda Dahla o sirotkovi Johanovi, který se ze všeho nejvíc na světě chce naučit číst… Jenže nemůže chodit do školy, protože nechce skončit v dětském domově. Až se jednoho dne náhodou seznámí s jedním výstředním dospělým, co miluje knihy stejně jako Johan… Ale nesnáší děti. A lidi vůbec. I přesto se rozhodne předstírat, že je Johanův otec, aby mohl Johan přece jen začít chodit do školy a naučil se číst. Způsobí tak Johanovi nemalé potíže, ale to by nebyly děti, aby si nakonec samy se vším neporadily. Protože: „Dospělí jsou přece jen děti, kterým to přestalo myslet.“

Mohlo by sa vám páčiť